O nás

Dat kdy a důvodů proč lidé uzavírají různé méněpočetné či vícelidnaté spolky, manželské svazky z toho nevyjímaje, je mnoho. Většinou se dají snadno identifikovat, vymámit z paměti některého z pamětníků nebo dohledat v archívních zákoutích pod odpovídající vrstvou prachu.

U vzniku našeho Divadelního spolku školy da Vinci, neboli DSD, to tak bohužel pro nás i pro po nás se rodící faktuchtivé generace není. Jediné, co si stran přesného data vzniku spolku většina členů souboru a zároveň i učitelů školy a školky s určitostí vybavuje, je fakt, že si ho nikdo nepamatuje. S jistotou víme jen to, že to muselo být někdy na počátku školního roku léta páně 2013.

V tento památný rok totiž v nás všech po několikaletém důkladném pozorování spolu si hrajících a následkem toho štěstím sršících dětí dozrálo přesvědčení, že bychom tento pocit provoněný bezstarostností chtěli také ještě někdy zažívat.

Stanovili jsme si proto datum - ano, právě to, které jsme později zapomněli, od něhož si partička dospělých, vesměs vzdělaných a inteligentních lidí začala spolu zase jen tak pro radost jednou týdně hrát.

Nejprve jenom tak, jak to toho času dělala v televizi populární improvizující Partička. Což nám ale postupem času přestávalo stačit, neboť se do naší hravosti vloudila věčná potřeba dospěláků tvořit něco hmatatelného, nejlépe pokud možno věčného.

Tak se přihodilo, že se všech nás osm zakládajících členů dne       13. 12. 2014 po ročním zkoušení, během něhož pro nás slovo hrát nabylo zcela nového, dříve nejspíše nikým očekávaného rozměru, poprvé ocitlo premiérově na prknech, která prý znamenají svět. A i když to velikán Cimrman, jak se přímo zmiňuje ve hře Záskok, považuje za velikou, velikou chybu, vybrali jsme si cestu autorské hry.

Jednak asi proto, aby ten svět divadelních prken byl opravdu jen náš a z nás. A také jsme, i když možná jen podvědomě, nechtěli riskovat možnost, že bychom provedením některé z klasických her narušili klidný spánek jejího autora, a on se tak chudák musel otáčet v hrobě.

Prvním našim společným kusem se tak stala v zamýšleném komediálním žánru divadelní hra Skupinová nostalgie. 

Ačkoliv její otcovství nelze upřít našemu multitalentovanému autorovi scénáře Tomáši Jedličkovi, dovolujeme si ji považovat za dítko společné, na jehož přivedení na svět se podílel každý člen souboru. Což nám dává možnost se z jejích četných a slovy diváků chválených repríz těšit společně.

V tomto pro nás příjemně opojném trendu spolutvorby pokračujeme i při přípravě naší druhé divadelní hry nesoucí název Peri, která je právě ve fázi usilovného zkoušení.

A tak bude-li nám dáno a vy přijmete pozvání ať už na její světovou premiéru v březnu 2017, nebo na některou z dalších a dalších a dalších repríz, budeme se na vás upřímně těšit.

Váš zapáleně prodivadelní spolek da Vinci